Když se dočtu, že jsou Češi docela tlustým národem, z nichž každý třetí trpí nadváhou a každý pátý je obézní, musím si položit otázku: kde je ten pes zakopán a jak je to vůbec možné? Vždyť je tolik žen a mužů, kteří se na fotkách časopisů změnili doslova k nepoznání po pravidelném užívání jakýchsi zdravých tabletek – neboli spalovačů tuků. A to se vůbec nemuseli trápit v tělocvičnách či zoufale pobíhat s kručícím žaludkem po okolí svého bydliště v zeštíhlujících legínách. Tak proč si z nich nevzít příklad? Nebo že by to bylo jinak?
Pravda, když jsem o tomto zázraku ještě nevěděla, také jsem v době dospívání s prvním viditelným špekem na břichu zpanikařila a hledala se sestrou odpověď, kterak se toho hnusu zbavit. Dočetly jsme se, že intenzivní operní zpěv působí velmi dobře na spalování tuků. Jaly jsme se tedy s mou sestřičkou zpívat, seč nám dech stačil, hlasivkami operně nezpůsobilými. Toulaly jsme se inkognito po kopcích Českomoravské vysočiny a vytáčely své plíce nadoraz. Pak jsme si ale náhle vybavily korpulentní postavy předních operních div a trochu nás to znejistilo. Jak je možné, že jsou ty zpěvačky tak tlusté, když tolik zpívají? Asi proto, že článek o zázračném hubnutí usilovným zpěvem vyšel 1. dubna. Apríl. No, to tedy nebylo vůbec vtipné.
Tak jinak. Všude se psalo o zázračném účinku chromu na hubnutí. To bude přesně ono! Užívala ho i Eva Urbanová a jak se prsila v rozhovorech, po užívání chromu o sladkosti přestala jevit sebemenší zájem. To, že se z Evy Urbanové posléze nestala štíhlá laň, to jsem jaksi přehlížela a pospíchala jsem do lékárny hned pro dvě balení chromu. Ouvej, ale vlezlá chuť na čokoládu mě teda po chromu vůbec nepřešla. Jak to?! Snad tu reklamu nedělala operní diva pouze pro peníze?
A co ta zdravotně-estetická centra, kde vám speciálními přístroji vysají zcela odborně a bezbolestně tukové polštáře z břicha, bůčků, kejtek či zadnic? Při jejich boomu jsem už ale byla starší a méně důvěřivou hubnoucí osobou. Zdálo se mi podezřelé, že se v nich zkrášlují již dávno vyhublé modelíny a hérečky, které pravděpodobně ani nevědí, co je to žít s byť jenom pár dekagramy tuku navíc.
Můj boj s vlastní nadváhou během let utěšeně pokračoval. Už jsem se ale jenom neochotně dívala na vesele se smějící lidi PŘED a PO užívání zázračných tabletek. Dokonce jsem je podezírala z toho, že se tam do těch časopisů fotí se svými mladšími a štíhlejšími sourozenci či pouze s lidmi se stejnou barvou vlasů.
Doma mne mezitím mladší syn přemluvil k chovu osmáků degu. Když si klec zabydlely Ingrid a Zuzana, všechno mi došlo. Osmačka Ingridka byla super myš. Veselá, komunikativní, lehce ochočitelná, ale … více se cpala a méně se věnovala kolotoči, který měla se Zuzkou v klícce umístěný. Byla vybíravá, dávala přednost tučnějším potravinám a jogging pro ni nebyl rozhodně prioritou. Zuzka byla sice plašší, ale oplývala sportovní náturou a volními vlastnostmi, které jí nedovolily nevěnovat každou volnou chvilku běhu v kolotoči. Nepohrdala syrovou mrkví a jinou dietní stravou, o kterou její spolubydlící myš Inuška nikdy příliš nestála. A výsledek? Ingrid se stala myší tučňoučkou a Zuzka naprosto štíhlou aspirantkou na myší modeling.
Tak takhle to je? No, přece i takové rady lze na internetu najít. Ale nečte se to dobře, takže to my Češi přehlížíme a hledáme jednodušší řešení. Méně a zdravě jíst a hýbat se! Říká tentokrát myš Zuzana. Tak tedy myší holky díky za výzkum, který jste mi umožnily, a já si jdu si koupit mrkev a kolotoč 🙂
